Historické kořeny zdejšího Sokola sahají hluboko do minulosti, do 80. let 19. století. Tehdy byla Hanspaulka jenom zelený kopeček a v dolních Dejvicích byly pouze úhory a zelené louky. Praha končila u závor v místech dnešní stanice Hradčanská a ve zdejším okolí Prahy byly jen dvě malé vesničky. V údolí kolem kostela sv. Václava to byly Dejvice a na protější stráni, pod kostelem sv. Norberta, Střešovice. Tady právě začíná historie zdejšího Sokola. Zde si v roce 1885 Střešovičtí založili jednotu Sokol Střešovice. Do této jednoty se také hlásili občané z Dejvic. Protože docházka do Střešovic byla velice obtížná, Dejvičtí si už v roce 1888 založili vlastní jednotu Sokol Dejvice.

A když potom na přelomu 19. a 20. století byly vybudovány Dolní Dejvice, Sokol Dejvice přesídlil do této nové čtvrti a postupně si tam vybudoval krásnou sokolovnu v Bubenečské třídě č. 4. Čas šel dál a po první světové válce, ve dvacátých letech, začala být budována nová vilová čtvrť na Hanspaulce a na Babě. I mezi obyvateli této nové čtvrti byl zájem o sokolskou činnost, ale bylo nutné se přihlásit o členství ve vzdálené jednotě Sokol Dejvice. To bylo opět velmi nepraktické, a proto se dejvičtí občané domluvili s jednotou Sokol Dejvice, že založí pobočku této jednoty na Hanspaulce. Stalo se tak 22. 4. 1931, a od té doby se odvíjí historie naší T.J.

S přibývající výstavbou sokolská pobočka rostla, a tak po dohodě se Sokolem Dejvice I byla hanspaulská pobočka 22. 1. 1933 změněna na samostatnou jednotu. Sokol Dejvice se rozdělil na dvě samostatné jednoty Sokol Praha Dejvice I – dole v Dejvicích – a Sokol Praha Dejvice II – zde na Hanspaulce. Za své sídlo si nová jednota zvolila a zakoupila malou hájovnu poblíž zámečku a později pozemek nad hájovnou k vybudování letního cvičiště. Sokolská jednota dále rostla a pořádala nejrůznější akce, o nichž je možno se dočíst a obrázky z té doby zhlédnout ve výročním almanachu, který vyšel tiskem.

Rozvoj sokolské jednoty pokračoval dále tak, že v roce 1940 bylo přistoupeno ke stavbě vlastní sokolovny. Bylo to již za německé okupace a projevoval se určitý nedostatek materiálu. Přesto se však podařilo hrubou stavbu dokončit a zastřešit do zimy a s úplným dokončením sokolovny se počítalo v roce 1941. V tom roce na jaře však přišel německý zákaz Sokola a veškerá sokolská činnost musela ustat. Po revoluci v roce 1945, tedy po skončení války, se však sokolové rychle sešli a společným úsilím, za vydatné manuální pomoci členstva i dorostu, byla sokolovna rychle dokončena a 28. 10. 1946 slavnostně otevřena.

V roce 1947 začaly přípravy a nácviky na XI. všesokolský slet v roce 1948, a to způsobilo další příliv členstva. Například skladbu pro muže nacvičovalo v sokolovně 120 mužů. Bylo zjevné, že tomuto náporu ani nová sokolovna nestačí, a už v roce 1947 se uvažovalo o jejím rozšíření. Boční stěna proti oknům měla být posunuta směrem ke cvičišti, a tím se měl zvětšit cvičební sál. Přišel však únor 1948 a všem plánům byl konec. Mnoho členů přestalo docházet do cvičení z obavy, že budou pronásledováni pro členství v Sokole, přesto se však podařilo přípravy na slet dokončit a uskutečnit XI. slet 1948, který se stal manifestací proti násilnému vládnoucímu režimu. Po sletě však proti Sokolu tvrdě zasáhla vládnoucí moc. Vedoucí pracovníci a nejlepší cvičitelé byli ze Sokola násilně vyloučeni, jednota byla přiřazena k výrobnímu závodu Aritma Vokovice, který taky převzal do svého vlastnictví celý sokolský majetek. Tím veškerá sokolská činnost na Hanspaulce fakticky skončila.

Později byla na Hanspaulce vládnoucím režimem založena Tělovýchovná Jednota Spartak Dejvice s komunistickým vedením, které převzalo od Aritmy veškerý sokolský majetek. Jednota sice prováděla určitou tělovýchovnou činnost, ale se způsobem sokolské práce neměla mnoho společného. Když potom v roce 1968 se politická situace poněkud uvolnila a přišlo tzv. pražské jaro, sokolové se opět shromáždili ve snaze obnovit sokolskou činnost. Obnovit sokolskou jednotu však za tehdejších poměrů nebylo možné, a tak se začalo vyjednávat s vedením Spartaku. Vzhledem k politické situaci nám Spartak poměrně vycházel vstříc a výsledkem bylo, že v rámci Spartaku byl založen tzv. odbor Sokol, který měl vykonávat cvičební činnost podle sokolského systému. Název Sokol byl ovšem brzy zakázán, tak se odbor přejmenoval na odbor Základní a rekreační tělesné výchovy (ZRTV). Shromáždili se v něm všichni bývalí sokolové. Odbor začal rozvíjet rozsáhlou činnost, byl uspořádán důkladný cvičitelský kurs, který trval čtyři víkendy a z něhož vyšla značná řada mladých cvičitelů a cvičitelek. Tito cvičitelé společně se staršími cvičiteli se ujali vedení všech složek mužských i ženských, a pod hlavičkou Spartaku bylo tak obnoveno sokolské cvičení. Tato činnost úspěšně pokračovala až do konce 80. let. Odbor Sokol však rozvinul ještě další aktivity.

V roce 1968 se i skautské hnutí hlásilo k obnově. Skaut však byl zakázán, a tak začala spolupráce se sokolskými pracovníky. V odboru ZRTV byl zaveden oddíl pobytů v přírodě, který s žáky vykonával vycházky a různé skautské činnosti. Vyvinul se z toho určitý oddíl, který měl v sokolovně k dispozici místnost pro svoje schůzky a který se později zařadil do turistického oddílu mládeže, když byla zavedena tato organizace. Fungoval spolehlivě rovněž do konce 80. let, kdy se konečně přeměnil na Skautské středisko Javor a do dneška má k dispozici v sokolovně svoji klubovnu, ve které může vykonávat úspěšně svoji činnost. Mimo jiné, většina vedoucích tohoto oddílu byli a dosud jsou bývalí žáci, kteří prošli cvičením v odboru ZRTV.

Na rozhraní 80. – 90. let se konečně podařilo úplně obnovit a úředně zanést bývalou jednotu Sokol Praha Dejvice II. Jednota však nemohla řádně vykonávat svou činnost, protože byla zcela bez prostředků. Spartak Dejvice totiž odmítal vrátit sokolský majetek, který měl ve svém vlastnictví. Rozvinul se zdlouhavý soudní spor, který trval téměř deset let, protože Spartak jej neustále prodlužoval neustálými soudními odvoláními. Teprve koncem 90. let byl vynesen konečný rozsudek, že Spartak je povinen veškerý sokolský majetek vrátit jednotě.

Od té doby již může Sokol na Hanspaulce nerušeně rozvíjet svou činnost. Zde je třeba připomenout kladný přístup Úřadu městské části Prahy 6, který jeví pochopení pro naši činnost a podporuje nás nejen morálně, ale i finančně prostřednictvím grantů, což nám umožňuje udržovat v pořádku sokolský majetek, a dokonce jej zlepšovat. Vyjadřujeme všem těmto činitelům vřelý dík.